Překlady:


***

S ním navždy - 1 část

2. října 2010 v 0:56 | Klira_VK |  Jednodílné

S ním navždy

Como mira Kiro a Strify {L}


Stisk na mé ruce ne a ne povolit.

" Sakra nesahej na mě!! Pusť mě!!
"
Škubu sebou jako malé bezmocné zvířátko. Najednou cítím jak se moje tělo dalo do pohybu.Stisk na mé paži zmizel a nohy mě nesly rychle pryč.
Utíkal jsem temnýma ulicemi Berlína bez udání směru a místa.

klik-->

Když už mi dech nestačil, musel jsem přejít do kroku a po chvíli jsem se úplně zastavil a rozhlédl, kde až jsem. Pak jsem se obrátil a vydal směrem domů.
Byl jsem vyčerpanej
i když vlastně netuším co se stalo.
Proč jsem tak vyváděl a kdo mě to vlastně držel?

Domu sem dorazil asi až za hoďku. Rovnou sem nabral směr koupelna a sprcha.
Teplá voda mi udělala moc dobře.
Pak jsem sebou plesk na postel a skoro hned se dostavil blažený spánek, ale netrval dlouho. Vzbudil mě vlastní křik. Ve spánku se mi odehrála celá scéna dnešní noci.
Dokonce se mi vybavila i tvář kluka, který mě držel tak pevně za ruku.
Zvedl jsem se a šel si dát ledovou sprchu v 5 hodin večer nebo vlastně spíš ráno.
Došlo mi, že ten kluk mě vlastně zachránil kůži z rvačky, kterou sem svojí nevědomostí, no nebo spíš svojí opilostí málem vyvolal.
V alkoholovém opojení jsem se sápal po jedný holce a chtěl jsem si to s ní rozdat přímo na place přímo před jejím přítelem a nebo to možná nebyla ani holka… vím jen že ta osoba měla jemnější rysy v obličeji a byla namalovaná.
Vlasy měla obarvené na blond a její nebo jeho přítel byl vysokej nařachanej týpek s pírsy v obličeji. Jo asi bych dostal solidně přes čumák.
Sakra já sem debil. Takhle se opít.

Jak
tak si pomalu vybavuju celou situaci.. toho mojeho záchrance jsem už někde viděl, ale kde sakra. Hm.. ten by stál za hřích.
Ty jeho šedo-modré pronikavé oči.
Vzal jsem si ze stolu sklenku s vodou a šel si radši lehnout.

Ráno mě probudí nepříjemný zvonek domovních dveří.
Bože, moje hlava v noci mě ještě tak nebolela.
Zaúpím a " rychle"
v rámci možností vstanu a dohrabu se ke dveřím. Bez podívání se d kukátka otevřu a mám dokonalý šok.

Za dveřmi stojí ten kluk ze včera nádherně se usmívá a
já na něj čumím jak na zjevení.
" Ahoj. Donesl jsem ti peněženku, kterou si při tom svém úprku ztratil." A opět přidá svůj dokonalý úsměv.
" Jo. Děkuju." Odpovím v tranzu a poberu si od něj svoje věci. On pořád stojí ve dveřích a prohlíží si mě. Má spalující pohled.
A pak ze mě vypadne aniž bych chtěl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama